LomoReport: Festival Fashion Market – Karlovy Vary International Film Festival

Další LomoReport od Terezy Kurečkové, která tentokrát jela představit svůj analogový projekt AntropoGallery do Karlových Varů na filmový festival. Reportáž nafotila na Fujifilm Instax Wide.

Tak aby bylo jasno… Já sice vystudovala filmovou vědu, ale ve Varech jsem byla poprvé a navíc jsem neviděla žádný film! A žádnou hvězdu! (Jen toho příšerně opáleného šaška Leoše Mareše.) A nestydím se za to!

Tak to jen na úvod. Každý se mě totiž ptá, kolik dobrých filmů jsem ve Varech viděla… Je to vlastně podobná otázka jako: Co budeš dělat s bakalářem z filmové vědy? Univerzální odpověď na tyto otázky je protažení jednoho koutku rtů a pokrčení ramen. Do Varů jsem letos poprvé vyrazila ze dvou důvodů: Nasát festivalovou atmosféru a propagovat AntropoGallery na Festival Fashion Marketu. A myslím, že se obojí úspěšně vyvedlo.

Festival Fashion Market (pravděpodobně po jiným názvem) již ve Varech byl před třemi lety. A nejspíš pro prodejce nebyl moc úspěšným marketem, dva roky se nekonal. Po pravdě i já jsem byla v pátek a sobotu trochu zklamaná. Market byl plný úžasných věcí – od neskutečně krásných šperků, květin do vlasů po originální oblečení a barevné punčochy. Ale návštěvníci festivalu měli nejspíš obavy, aby jim finance vydržely na všechny ty dlouhé párty, a když už se konečně rozhodli ke koupi nějakého výrobku, bylo na něm prase! (49. ročník festivalu měl ve znaku číslo 49, které vypadalo jako prasátko.) Tak jo! Všichni měli prase na triku, na taškách, v uších… No, já vím, že pak v Praze ony náušnice budou křičet: Byla jsem ve Varech!! Ale budou tak křičet náušnice snad každé čtvrté ženské v Praze a upřímně, která žena tohle chce?

V neděli se však karta obrátila a já skoro vyprodala stánek. A když jsem se vrátila do Prahy, potěšila mě smska od kamarádky: Potkáváme chodící galerii! Už druhý člověk! …Takže AntropoGallery ve Varech frčí!!

Kolemjdoucí a nakupující byli opět velmi nadšeni z procesu, jakým se obrázek dostává na triko a opět se tolik hovořilo o analogové fotografii. Na marketu se mnou prodával pán, který byl kdysi vášnivým fotografem a když se rozpovídal, byl k nezastavení. A mně prostě fascinují lidé, kteří jsou stále nečím fascinováni, natož tak dlouho analogovou fotografií. Jeden zákazník mou techniku přirovnal k daguerrotypii a já musím říct, že je to velmi potěšující, když se lidé na trika dívají takovým způsobem. A ne jen jako na kus nositelného hadru s nějakým potiskem.

Opět jsem si s sebou vzala spoustu fotoaparátů a finálně používala jen jeden. Instax zase zvítězil. Je to výborný společník na markety a festivaly. Ale jak jsem psala minule, když po pár skleničkách chcete lidem rozdávat radost v podobě fotografie, vyjde vás ta párty prostě trochu draho. A že já fotila nakonec hlavně na nočních mejdanech, které ve Varech docela stojí za to.

A jaká je má nejoblíbenější fotka z reportu? To myslím není těžké uhodnout. Pohladila jsem, objala a políbila rysa. Jsem člověk, který při pohledu na zvíře ztrácí hlavu, takže to pro měl byl zážitek. Ačkoliv pro toho chudáka rysa určitě ne – jeho majitel pravděpodobně dlouze přemýšlel, jaký doplněk mu sedí k jeho image. I když ve Varech bylo zrovna cool prase, tak nevím, jestli nesáhl vedle.

Tak příští Vary bez prasat, AntropoGallery ať frčí a svobodu rysům! Jo a taky více filmů a méně fotek z mejdanů.

Autor textu a fotografií: Tereza Kurečková, AntropoGallery