LomoReport: AntropoGallery v Chile

Odjeli jsme na tři týdny do Chile. Já jsem se těšila, že nafotím novou kolekci pro AntropoGallery trika, Luděk se těšil, že natočí nové krásné video. Chtěla jsem si odpočinout, poznat Chile a vrátit se plná zážitků domů za svými přáteli… Ale všechno bylo tak trochu jinak.

Neměla jsem tušení, jaký je den v týdnu. Kolik je hodin. Slunce vyšlo nebo zapadlo. Autobus jel hned nebo jsme chvíli čekali. Naše starost byla, kde složit hlavu, kde si zajít na záchod a kde se najíst. Nikam jsme nespěchali. A tak jsme mohli pozorovat. Vrabce, který poskakuje po skále. Obřího čmeláka, který přelétává z květu na květ. Spící kočku na hromadě knih v knihkupectví. Pozorovali jsme vše, čeho jsme si doma nikdy nevšímali.

Nechci vám povídat o tom, jak jsme cestovali v parku Torres del Paine s těžkými krosnami na zádech napříč syrovou přírodou, jak jsme potkali divoké elegantní vikuně, jak jsme byli otrávení z davu turistů u horkých gejzírů v poušti Atacama, jak jsme popíjeli pisco sour v San Pedru či žvýkali koku, aby se nám neudělalo mdlo ve výšce 4.500 m nad mořem, kde se pásli u azurového jezera Chungara pod sopkou Parinacota krásné alpacy. Jediné, o čem bych chtěla mluvit, je to, jak jsem se cítila. Byla jsem dojatá. Ze všeho. Pořád. Ze slunce i ranního mrazu. Ze zvířat i z lidí. Myslím, že jsem si na cestě napříč Chile – od Ohňové země až po Aricu – uvědomila, jak je vše kolem mě vzácné. A ne samozřejmé. Jak málo si všeho vážím. Jak často si stěžuji, aniž k tomu mám opravdu důvod.

Dovezla jsem domů fotky, Luděk video, vrátila jsem se domů plná zážitků. Ale přestala jsem rozumět světu kolem sebe. Špatně jsem si zvykala na pracovní stereotyp a na zemi bez slunce. Ale abych završila svou cestu úspěšně, bylo třeba si uvědomit, že i doma je všechno vzácné. V Chile jsem přečetla krásnou knihu Nebe nemá dno od Hany Andronikove. Ta kniha a příroda v Chile mi pomohly najít mír v duši a radost v maličkosti.
Byla to nádherná cesta. Veliký dar, že jsem měla možnost se tam podívat. A navíc se skvělými spolucestujícími – mým přítelem a jeho taťkou.

Mou příští cestou bude Peru – další putování za objevováním sebe sama. Za objevováním světa. Tak dovezu zase další obrázky, pár vřelých slov a nová poznání.

Vaše Tereza, AntropoGallery

k lásce nevede důvtipná řeč
vstupní branou k ní je zkáza
ptáci malují po nebi obrazy své svobody
jak se to naučí?
padají, a v pádu
jim narostou křídla
(Rumi, opsáno z knihy Nebe nemá dno)