LC-A 120 – Jaké je velké lomo? Kompletní recenze

Když jsem poprvé zahlédl novinku LC-A 120 od Lomography, myslel jsem si, že jde o aprílový vtip. Opravdu se nejednalo o lásku na první pohled. Velká černá, nevzhledná krabice vycházející ze známého designu dnes už kultovního kompaktu LOMO LC-A. Když jsem později viděl cenu fotoaparátu, považoval jsem ji za vtip špatný. Dává vůbec nějaký smysl středoformátový kompakt? Navíc v 21. století?

Prvotní odpor značně otupily první ukázkové fotky. Kresba širokého objektivu byla skutečně bravurní. A další fotografie mne přesvědčily, že se nejedná o žádný apríl a nedlouho po světové premiéře jsem měl i já to štěstí, že jsem držel v ruce krabici s LC-A 120. Nejsem žádné rozpustilé děvčátko prožívající nákupy a následné otevírání obalů od značkových výrobků, ale zrovna u prémiových foťáků od Lomography mám vždy slavnostní pocit. Oproti původnímu sovětskému pojetí obalové techniky, kdy byl fotoaparát natěsnaný v malé papírové krabičce převázané režným provázkem, se hodně změnilo. Přesto jsem půvabnou knížku s fotkami ihned odložil, abych se mohl věnovat “velkému lomu”. Ani na návod nedošlo, vše je opravdu intuitivní a jednoduché.

Rozměry jsou proti elcéáčku na kinofilm dvojnásobné, ale hmotnost je téměř stejná, minimálně pocitově. Větší lomo se ovšem drží  mnohem lépe, alespoň v mužských rukou velikosti L. Označení kompakt je určitě stále na místě, původní LC-A resp. LC-A+ se nakonec také nevejde do kapsičky u košile. LC-A 120 podobně jako malý bráška potřebuje pro expoziční automatiku 3 baterie typu LR-44. Ty jsou součástí balení, k výdrži zatím nemám mnoho co říct, nafotil jsem “teprve” asi dvacet svitků. Po založení baterií, které se vždy musí podařit nejprve obráceně, vše funguje jednoduše jako u malého LC-A. Levé světlo svítí, pokud jsou baterie v pořádku, pravé signalizuje nedostatek světla a tedy dlouhý expoziční čas. S dlouhými expozicemi nemá LC-A žádný problém a ochotně si na světlo počká neomezeně dlouho.

Velice přijemné je automatické přetáčení filmu, není tedy nutné snažit se odchytit čísla jednotlivých políček v malém okénku jako u konstrukčně jednodušších přístrojů. Stačí nastavit šipky na zaváděcím papírovém pásu ke značkám uvnitř fotoaparátu, zavřít dvířka a točit na první políčko, dále je k dispozici počítadlo. Nemohl jsem si nevzpomenout na o poznání složitější zavádění filmu u Pentaconu Six, které ovše mělo tu výhodu, že šikovný pionýr vyfotil až o dvě fotky na jednom svitku navíc. Jak už to tak bývá, LC-A 120 dorazilo přesně v době, kdy jsem na focení neměl čas a tak jsem jedné neděle odpoledne nekompromisně vyfotil všech dvanáct snímků na břehu Máchova jezera, protože další čekání na test již nebylo možné. Pohled na vyvolaný negativ nezklamal.

Láska na první pohled to nebyla, jak už jsem psal. LC-A je láska na první svitek. Objektiv je opravdu široký, Minigon XL má ohniskovou vzdálenost 38mm a světelnost 4.5, pro srovnání s 35mm filmem by ohnisko mělo být zhruba 24mm pokud se nepletu, ve spojení s čtvercovým formátem 6×6 jsou výsledky nadmíru působivé. Kresba objektivu a velikost negativu posunují fotky úplně jinam od malého kinofilmového kompaktu, přesto mají snímky vše co známe z legendárního loma, tedy typickou vinětaci, mocný kontrast a ochotu barev podřídit se “lomografickému” vidění světa. Ačkoliv jsem prvních 12 snímků nacvakal bez velkého přemýšlení, byl jsem nadšený. Staré LC-A si muselo vzít na nějakou dobu neplacené volno.

Široké ohnisko a rychlé ovládání díky automatické expozici a zónovému zaostřování je jako stvořené pro street photo. Málokterý fotoaparát je takto pohotový. Páčka pro zaostřování má čtyři polohy, odpovídající zhruba 80cm, 1m, 2,5 m a ∞. Jedná se o jediné nastavení fotoaparátu, respektive při založení filmu je ještě potřeba otočit volič citlivosti na správnou hodnotu v rozsahu ISO 100-1600. Není ale problém exponovat i filmy s nižší citlivostí, jen je nutné použít malý trik, který jde najít v jednom z článků v magazínu na lomography.com. Stačí přelepit měřící “okénko” kusem vyvolaného negativu. 🙂 Funguje to spolehlivě. LC-A 120 je tak velice hbitým a vždy připraveným aparátem k zachycení bežných okamžiků. Nechybí ani stativový závit, klasické sáňky pro blesk a možnost použít pro dlouhé expozice kabelovou spoušť, která je také součástí balení. Jako s ostatními lomo fotoaparáty i s LC-A 120 lze dělat multiexpozice, stačí natáhnout páčku s nápisem MX.

A teď pravdu. Má LC-A 120 nějaké nedostatky a jaké to jsou? Pominu cenu, tak je vysoká, ale to nechávám na zvážení každého potenciálního zájemce, těžko mluvit o poměru a srovnávat fotoaparát, který jednoznačně nemá konkurenci, nejen ve své třídě, kterou vytvořil a je jejím jediným zástupcem. S některými typy filmů se automatické přetáčení nekamarádí a odnese to první nebo poslední políčko (jeho čás není naexponována), lze to samozřejmě vychytat a posunout značku na filmu o kousek před zaváděcí značku v kameře. Pro jistotu je lepší si důležité záběry nenechávat na krajní políčka filmu. Přetáčecí kolečko by mohlo být vyšší a pokud máte třeba rozmočené prsty z koupání na pláži nebo mokré díky výstupu na kopec v horkém dni, je přetáčení stížené, ve většině bežných situací to však problém není. Také hledáček by mohl být o něco lepší, ale to vše jsem ochotný “stodvacítce” odpustit při pohledu na výsledné fotky. S cenou jako i s otázkou, jestli takový fotoaparát potřebuje, si musí poradit každý sám.

LC-A 120 a všechny ostatní fotoaparáty z nabídky Lomography je možné nejen zakoupit, ale také nezávazně vyzkoušet v pražské Lomography Ambasádě ve Vlašské ulici č. 10 a samozřejmě ji najdete i na našem eshopu www.analogue.cz. Více fotografií naleznete na lomohome autora.