Jan Reich – mistr “sychravé” fotografie

Jan Reich (1942-2009) byl fotografem, který se zasloužil o dokumentaci nejen české krajiny v přírodě, ale především krajiny městské v Praze, Paříži nebo USA. Představujeme vám ho proto, že počasí, které nynípanuje, bylo pro jeho tvorbu klíčové.

Rád se vydával do městských ulic, když se mezi domy povalovala ranní mlha, nebe mo rozhodně nepřispívalo plasticitě fotografií. Jeho tvorba vám jistě může být inspirací, při nejmenším motivací vyrazit ven a zachytit tuto nepříznivou podzimní náladu, což jak můžete sami u Reichových fotografií shledat, stojí za to. Jan Reich fotografoval analogově a byl mnohokrát za své dokumentární cykly oceněn.

Společně s Karlem Kuklíkem, Jaroslavem Benešem a Bohumírem Prokopem založili skupinu Český dřevák (pojem dřevák v tomto smyslu představuje dřevěný skříňový fotoaparát). Se svými kolegy uspořádal mnoho výstav, kde sám Jan Reich také vystavoval.

Mezi jeho fotografickými soubory nalezneme také řadu portrétů nebo zátiší. Krajina byla ale to, co ho od mládí nejvíce přitahovalo. Především ho lákalo město, díky jeho zájmu o historii a architekturu. Vydal několik publikací, vystavoval sám například ve Francouzském kulturním institutu nebo Pražském domě fotografie, objevil se ale také na nespočtu společných výstav ve významných světových metropolích, jako je Tokio, New York, Mexico City a další.

Patřil mezi jedny z posledních klasiků české fotografie. Fotografoval černobíle na velkoformátový deskový  přístroj. Ten si osvojil v družstu Fotografia, kde se živil jako fotograf, poté, co pracoval ve filmových studiích Barrandov a strávil dva roky ve vojenské službě. Ve volném čase ale fotografoval také na klasický kinofilm, na který Leicou zaznamenal běžný život v Paříži, kde skoro dva roky žil. Tam se přesunul díky situaci, která panovala v tehdejším Československu a zamezovala svobodě médií a stanovovala to, co se smí a nesmí fotografovat, co se smí a nesmí publikovat.

Po návratu do Československa zahájil své studium na pražské FAMU, kde studoval obor Výtvarná fotografie v letech 1965 až 1970. V tomto období nafotil několik cyklů z ulic Prahy. Rozhodně ale nesmíme opomenout jeho fotografické publikace, mezi které patří také soubory s názvy Posázaví, Krušnohoří nebo Vltava a Praha. Mezi jeho nejvýznamnější ocenění patří cena Magnesia Litera za knihu Bohemia v roce 2006.

UMĚLCI O JANU REICHOVI

Mezi fotografy už za dob Reichova života panovaly bujné diskuze na téma Reichovy tvorby. Mnozí říkají, že rozhodně nebyl opravdovým velkým umělcem, že jsou jeho fotografie pohlednicové. Jiní ho hájí. V jeho snímcích rozhodně shledávají dobře zpracované myšlenky, umělecký i dokomuntární záměr, smysl pro krásno. Na jeho fotografie je však třeba vždy hledět jako na celek, cyklus. Tak své projekty tvořil. Rozebírat, zda jsou jeho snímky schopny stát samy za sebe a jsou dostatečně silné, aby působily jako umělecké dílo zřejmě není na místě. V takovém případě bychom některé fotografie opravdu mohly nazvat pohlednicemi, ale v případě tvorby Jana Reicha je toto označení jakýmsi způsobem nevhodné, protože tak je netvořil. Jak jinak by bylo možné, že byl mnohokrát za své dílo oceněn, vystavoval po celém světě, publikoval nespočet vlastních knih a studenti fotografie se o něm ve školách už řadu let učí a zřejmě i nadále budou?

Chcete si udělat vlastní názor? Shlédněte Reichovu tvorbu na internetu, nebo v jeho knihách. Určitě si následně každý z nás uvědomí, jak je nekonečný výčet pohledů, kterými můžeme své město zachytit, že je možné, si vytvořit pohled vlastní, a že i nepříznivé počasí může působit výtvarně. Jakoby jeho fotografie byly pozvánkou do světa, který je tam venku, za okny našich obydlí, protože ten svět může být ještě krásnější, než jsme si doposud mohli myslet.

FOTOGRAFOVAT JAKO REICH

Pokud máte zájem vytvořit památku například na místo, kde žijete, a oslovil vás styl Jana Reicha, můžeme vám doporučit třeba některý z fotoaparátů Holga, do kterých se vkládá film formátu 120mm, což je formát čtvercový, nebo dírkové kamery Dirkoma, s kterými si můžete vyhrát, nebo naopak klást důraz na preciznost.