Jak na působivé neostré snímky

Pro většinu nováčků je záhada, jak vlastně funguje dlouhá expozice. Spousta z nás na samém začátku nezná její možnosti. Vnímáme rozdíl mezi pokaženým neostrým snímkem a tím, kde neostrost je záměr a působí efektivně. Pojďme vykročit tou správnou nohou na cestu k takovým snímkům.

POHYBOVÁ NEOSTROST

Zachycením objektu v pohybu, nebo “rozmazání” snímku tím, že pohneme fotoaparátem, docílíme pohybové neostrosti. K té potřebujeme dlouhou expozici, jako ke všem následujícím způsobům. Rozmazané objekty působí dynamicky a evokují rychlost, pohyb, spěch, emoce.

Rozmazání snímku pomocí pohybu fotoaparátu v okamžiku, kdy je stisknutá spoušť, je ideální v případech, kdy kompozice zahrnuje působivé linie (například stromy na obrázku). Zachytíte-li takovým způsobem jedoucí auto, běžící nebo letící zvíře, zdůrazníte tak pohyb a fotografii tím učiníte živější.

ROZOSTŘENÍ

Znáte takové fotografie? Často je vytvoříme omylem, ale pokud na obrázku dominují světla, může působit zajímavě a přijemně. Jednoduše zaostřete objektiv přesně naopak, než byste vlastně měli, pokud byste chtěli vytvořit ostrý snímek. Světla se rozostří, zakulatí a vytvoří se tak tzv. efekt bokeh.

Působivý byl ale rovněž soubor jednoho z našich zákazníků. Ten si pořídil na internetové aukci starší model fotoaparátu Lubitel 166B. Nevěděl, že má fotoaparát “zamrzlé” ostřední na bodu “nekonečno” a nafotil tak sérii portrétů, které byly zcela rozostřené, jen pozadí v dáli  mělo jasné kontury. Nevydařené fotografie pospolu působily najednou silněji a jako záměr. Vypadaly vtipně a vlastně docela výtvarně.

ZACHYCENÍ POHYBU

Pokud toužíte po fotografii, na které jsou vidět stopy světel jedoucích automobilů, kdy se ale auta nestihla na filmový pás “zapsat”, popadněte stativ a vyražte na most, jenž vede nad frekventovanou silnicí. Nemáte-li stativ, jednoduše položte fotoaparát na zábradlí mostu. Nezapomeňte samozřejmě přepnout fotoaprát do režimu BULB, tedy na dlouhou expozici. Pak už jen držte spoušt několik vtěřin. (Pro zjištění nejideálnějšího času se používá expozimetru. Ten propočítá vše, co je důležité – clona, citlivost filmu a intenzita světla. V lomografii ale natolik pečliví nejsme a základem našeho úspěchu je nepřemýšlet a nestarat se. Nemějte strach. Stisknete-li spoušť a napočítáte například do 6-10 vteřin, určitě se vám zadaří. Člověk se ale nejlépe učí experimentováním a zkoušením si takových způsobů v praxi.)

Chcete-li zaznamenat pohyb objektu (na uvedených obrázcích je objektem člověk), počítejte opět s několikavteřinovou expozicí. Čím déle se objekt nehýbá, tím intenzivněji bude zaznamenán na film. Naopak čím rychlejší je pohyb, nebo setrvání objektu na scéně, tím je jeho výsledný vzhled na snímků méně výrazný.

Na obrázku, kde je vyobrazená osoba, která vypadá, jako by měla desatero rukou, lze tuto techniku aplikovat následovně: Řekněme si, že celkový čas exponování byl 10 vteřin. Ruce byly v každé poloze 2 vteřiny. Tím jsme docílili ostřejších a výraznějších kontur u těla postavy, které celých deset vteřin stálo na jednom místě a nehýbalo se, a méně výrazných vyobrazení rukou, které se každé dvě vteřiny přesunuly do jiného polohy, čím jsme docílí pouze slabé zaznamenání.

Obrázek, na kterém vidíme dvojici, která vypadá jako párek duchů, byl vytvořen podobně. Celkový čas exponování mohl být 10 vteřin. Osoby na místě stáli 5 vteřin, nehybně. A právě v polovině exponování rychle odběhly.

KRESBA SVĚTLEM

Snad nejoblíbenější disciplína všech lomografistů. Co k takovým snímkům potřebujete? Podpěru pro fotoaparát (například stativ), přepnout do módu BULB (dlouhá expozice) a baterku, nebo jakoukoliv jinou svítilničku. Pak už jen malujete. Takové zaznamenání světel a pohybů funguje přesně na výše uvedených principech.

Zdroj fotografií: Lomography.sk