Bern Stern – Marilyn’s Last Sitting
Fotograf Bern Stern byl poslední, kdo fotografoval Marilyn Monroe. V roce 1962 spolu během tří sezení nafotografovali řadu výjimečně uvolněných portrétů. Původně oslava milované herečky v podání časopisu Vogue se rázem změnila v posmrtnou vzpomínku. Marilyn Monroe byla žena, kterou dodnes obdivuje nespočet mužů. Sám Bern Stern měl pro její krásu slabost. Ona sama o […]

Fotograf Bern Stern byl poslední, kdo fotografoval Marilyn Monroe. V roce 1962 spolu během tří sezení nafotografovali řadu výjimečně uvolněných portrétů. Původně oslava milované herečky v podání časopisu Vogue se rázem změnila v posmrtnou vzpomínku.
Marilyn Monroe byla žena, kterou dodnes obdivuje nespočet mužů. Sám Bern Stern měl pro její krásu slabost. Ona sama o ni věděla a komplimentům se nebránila, s netajeným souhlasem je údajně přijímala. Dokonce se zdá, že to byla její jediná životní výhra. Dětství trávené u pěstounů, tři ztroskotaná manželství, mnoho potratů, nešťastná aférka s prezidentem a nakonec strach ze stárnutí a ošklivosti. Možná právě proto si v noci ze 4. na 5. srpna roku 1962 vzala život.
V červnu toho roku ale proběhlo fotografování s Bernem Sternem v hotelu Bel Air v Los Angeles. Ten byl v té době nejlépe placeným americkým fotografem. Své jméno propůjčil nejen Vogue, ale také úspěšné kampani pro vodku Smirnoff. Na cestu uznávaného fotografa se vydal poté, co se v 18 letech setkal se zátiším Irvinga Penna, které mu prý ukázalo ten správný směr.
Herečka na fotografování, jak bylo u ní zvykem, dorazila pozdě. O celých pět hodin. Nervózní Stern, který byl jako vždy rozpačitý už jen z jejího příjezdu, ji nakonec vysvětlil, že ji bude fotit nahou. Pouze s decentní bílou látkou. Ačkoliv takovým aktům Marilyn běžně modelem nestála, souhlasila.
Když Bern Stern na fotografování vzpomínal mnoho let po její smrti, hovořil o její energii a veselém přístupu. “Vstoupil jsem do té místnosti, ve které kromě cvakání blesků vše utichlo. Hodila hlavou dozadu, smějíc se, paže zdvihnuté, jako by mávala na rozloučení. Viděl jsem, co jsem chtěl, zmáčkl jsem spoušť a byla má. Byl to poslední snímek.” Bezpochyb se ale tetnto soubor stal jeho nejznámějším dílem, díky kterému si ho navždy budeme pamatovat. Vyšel dokonce jako samostatná knižní publikace v roce 1982.