Analogový víkend s AntropoGallery

Poslední dobou jsem se do fotografování musela trochu přemlouvat. Možná to bylo tím, že jsem byla slepá a neviděla jedinečnost v běžných okamžicích všedního dne. Ostatně jsem na to pořádně doplatila. Zase jsem si ověřila, že lhostejnost jen smutek přináší… A tak jsem svůj milovaný Nikon opět přidala ke kapesníkům, rtěnce, sluchátkům a dalším drobnostem, bez kterých bych paty z domu nevytáhla. A opět se mi potvrdil známý fakt, že terapie analogovými obrázky je dokonalým pomocníkem proti lenosti, plachosti, nudě, splínu, nevšímavosti a zahleděnosti se jen do sebe a svých zveličených problémů. Ostatně jakákoliv tvorba, do které vás hlavně nikdo nenutí a nikdo vám nediktuje její mantinely, je hlavním zdrojem pocitu štěstí.

Tak jsem s Nikonem vyrazila ven užít si jeden z mála volných víkendů. V pátek jsme s kamarádkou Sašou zašly do pražské Sapy, kde nás už čekala naše průvodkyně Kamu (Kamila Rundusová). Kamu je sympatická ukecaná holka, která má fakt styl, ale hlavně je to vynikající kuchařka. A pokud jste o ní ještě neslyšeli, tak určitě brzy uslyšíte. Má za sebou dlouhou cestu po Vietnamu, skvělé zážitky, deníček popsaný recepty a před sebou hromadu úžasných plánů. Není divu, s takovou energií a chutí učit se a tvořit to Kamu ještě dotáhne daleko. A já jí strašně fandím.

Ochutnávky v místních jídelnách byly skvělé. Kamu ví, kde mají v Sapě nejlepší Pho nebo nejlepší Bun cha, a tak jsme si fakt pochutnaly. Samozřejmě jsme si také nakoupily pár neobvyklých bylin a dalších surovin a já jsem poprvé v životě po nákupu v Sapě opravdu věděla, co mám v košíku – běžně jsem si totiž nabírala ty nejpodivněji vypadající potraviny a doma s nimi různě experimentovala. “Oběd” jsme zakončily přeslazenou kávou a mně bylo už v té chvíli jasné, že jsem tuhle super prohlídku neabsolvovala naposled.

Následující den jsem se vydala na Korzo Krymská. Koupila jsem si víno, sedla si na lavičku, pozorovala kolemjdoucí a čekala na své kamarádky, které si zrovna užívaly LomoWalk s Analogue. Pravda, na Krymské se mi už fotit tolik nechtělo. Vítězila více chuť na víno a foťák se jednou rukou přeci jen drží dost nepohodlně. Ovšem společnost nám dělala také Sašina malá dcerka Jasmínka a tu nefotit nelze. Kamarádky to však skvěle vyrovnaly – jedna fotografovala Dianou mini a druhá Lomo Instantem, takže to vypadalo jako báječné zakončení LomoWalk. Krymská žila, hrála, zpívala a tancovala. A my si to užívaly plnými doušky.

Tak já jdu k poličce s foťáky vybrat kámoše na dnešní den a mizím z domu. Užívejte slunce a nezapomeňte sem tam i něco krásného vytvořit.:)

Vaše Tereza, AntropoGallery