Abstraktní fotografie
Fotografie sama o sobě je jedním z nejvíce kreativních oborů umělecké tvorby. A to také z toho důvodu, že jí můžeme pojmout abstraktně, vyjádřit skrze ni naše myšlenky a propůjčit jí vlastní rukopis.Původně fotografové jako abstraktní fotografie označovaly ty, při jejichž vzniku nebylo použito fotoaparátu. Pojem abstraktní fotografie známe z dob počátků moderního umění, kdy […]
Fotografie sama o sobě je jedním z nejvíce kreativních oborů umělecké tvorby. A to také z toho důvodu, že jí můžeme pojmout abstraktně, vyjádřit skrze ni naše myšlenky a propůjčit jí vlastní rukopis.Původně fotografové jako abstraktní fotografie označovaly ty, při jejichž vzniku nebylo použito fotoaparátu. Pojem abstraktní fotografie známe z dob počátků moderního umění, kdy toto označení vyjadřovalo pouze omezené množství technik. Mezi ně patří fotogramy, leptání, luminogramy a chemogramy. Termín byl poprvé definován v roce 1916 a popisoval právě tyto techniky. Později zahrnoval také fotografii, které se dotkl vliv konstruktivismu a surrealismu.
Autor: Hippolyte Bayard.
Procesy výroby byly nejčastěji odrazem jedné z poloh abstraktní fotografie – zkoumání základů nebo fotografického malířství. Karel Teige, člen avantgardní skupiny Devětsil, považoval tento podobor fotografie jako umělecký projev, jako obrazové básně. Proti němu však stáli umělci, kteří fotogramy a podobné techniky odsuzovali. Takové rozpory byly v první polovině 20. století na poli evropského umění běžné.
Mezi nejznámější autory byli vždy řazeni tvůrci, jako Henry Fox Talbot, Hippolyte Bayard, Man Ray nebo Anna Atkins. Dnes však mezi abstraktní umění řadíme také fotografie autorů, kteří se zabývají detailem či strukturou, kdy nejsme schopni rozeznat fotografovaný objekt. Často své snímky doplňují o světelnou kresbu a jsou snímány za delší expozice.