Umělec Petr Štěpánek přichází se svou úplně první výstavou analogových fotografií. Jeho „šuplíková tvorba“ skýtá mnoho zajímavého.

NYNÍ PRODLOUŽENO DO STŘEDY 14. KVĚTNA !

 

Autor tak v návaznosti na členitost prostor Galerie Analogue, kde se výstava uskuteční, představí čtyři soubory v odlišných rovinách. Zabývá se viděním, vnímáním, pokouší se zachytit neobyčejnost obyčejného.
Výstava představí Štěpánkovu dokumentární a portrétní tvorbu, ale také experimentální vrstvenou fotografii. Vernisáž se bude konat ve středu 23. dubna od 19 hodin. Expozice potrvá až do středy 14. května.

pozvanka

Autor o své tvorbě:

Vrstvená fotografie

Cyklus vznikl uvědoměním si tvořivých potencí víceexpozice a montáže různých pohledů na tutéž
skutečnost získaných v krátkém čase po sobě. Jde o fotografickou snahu podobnou modernistické
kubistické malbě, znázornit, jak pohledem napřed viděné „ohmatáváme“ a pak v nitru z fragmentů
znovu skládáme výsledný dojem. Cyklus byl jakýmsi vizuálním skicářem, zápisníkem silných
vjemů na cestách.

Portréty

Portréty vznikaly ve chvílích setkání, fotil jsem blízké lidi a co mě zajímalo bylo právě vyjádřit
jejich blízkost, krásu, osobitost. Především u portrétů je znát, nakolik je absurdní vidět fotoaparát
jako důležitější než člověka za ním, protože jestli je něco při portrétech zcela klíčové, pak je to
vztah k portrétovanému, cosi co žádný aparát nemá a mít ani nemůže, vztah vzniká v srdci a to je
vlastní člověku, i když kus z něj můžeme aparátu ve chvíli záběru přepustit.

Železnice

Cestuji téměř výhradně vlakem, nikdy jsem neměl auto a nikdy ani mít nebudu. Vlaky, železnice,
prostory nádraží, tolik jsem kolem nich prožil, tak silně mne provázely posledními dvaceti lety, že
se stále znovu pokouším,v jisté reminiscenci avantgardní fotografií, krásu kolem železnic zachytit.
Možná právě proto, že její dnes už tradiční poezie mizí, přetváří se do nových, odcizenějších podob.
Fascinují mě místa „nikoho“, tisíckrát viděné a přesto minuté místa železnic.

Dvůr

Bydlím ve starém dejvickém domě, na jehož dvoře mnohokrát denně kouřím. Dvůr je mi tak letitým druhým domovem, přízemním „balkónem“, vyvíjím se spolu s ním, vnímám jeho proměny, je mým společníkem. Proto jej v různých časech rád zaznamenávám, včetně jeho dvou téměř stoletých topolů.
Všemi svými cykly bych rád obrátil divákův zrak znovu k obyčejnému, k jeho kráse a jasu, neboť jak píše vynikající francouzský filosof poezie Gaston Bachelard : „Kdo má v sobě zásobu jasu, je náchylný vidět krajinu jasnýma očima. Svěžest krajiny je ve způsobu, jak se na ni díváme“. Rád bych ukázkou z „krajiny“ svého života dodal trochu krásy, jasu a svěžesti pohledu na skutečnost, která je mnohem hlubší a zázračnější, než se mnoho z nás, zavaleno tíhou doby, domnívá.

Žádné komentáře

Leave a Comment

    Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>