Psal se březen 1950, údajně to byla neděle. Skromný a nevýrazný fotograf Robert Doisneau vytvořil snímek, který pořádně zahýbal s historií fotografie. Šlo o snímek Polibek před radnicí. Do jaké míry jej ale můžeme považovat za autentický? A co se vlastně skrývá za fotografií, která se dodnes tiskne na polštářky nebo magnety?

Narodil se v roce 1912. Studoval rytectví a litografii. Výtvarné nadání mu odjakživa kolovalo v krvi, oko měl. Právě proto se již v roce 1930, rok po dokončení studií, stal reklamním fotografem pro Atelier Ullmann. Odtud možná pramení jeho potřeba dokonalosti, nebo možná až touha manipulovat diváka. Věnoval se ale rovněž reportážní fotografii pro deník Excelsior, nebo například módní fotografii pro Vogue.

Jeho fascinace Paříží „malých lidí“ je znát z nespočtu snímků vytvořených v ulicích města. Fotografoval převážně seniory, dělníky, tuláky, drožkaře, lehké ženy, děti a vrátné v přízemí.

 

RD1

Jeho rukopis byl snadno čitelný. Říkal o sobě, že je plachý a obvykle se drží v povzdálí. Byl fotografem většího celku, což lze odůvodnit tím, že jeho fotografie zahrnují městské sociální a architektonické okolí. Chápal se jako „Pecheur d’images“ – ten, kdo trpělivě čeká, dokud mu proud života nepřinese více či méně bohatou kořist.

V březnu 1950 udělal výjimku. Troufl si přijít blíž. A možná by vešel do dějin jako Candid Camera („upřímný fotoaparát“), kdyby nedošlo k výrazně sledovaným sporům, které odhalily, že také Robert Doisneau zinscenoval některé své snímky.

Opravdový příběh Polibku před radnicí

Fotografie s názvem Polibek před radnicí je dodnes tolik oblíbeným snímkem, díky kterému si jméno Robert Doisneau budeme navždy pamatovat. Stal se symbolem Paříže a výdělečným předmětem merchandisingu. Lidé jej dodnes milují – i přesto, že je dávno odhalena skrytá pravda, která vrhá fotografii a jejího autora do zcela odlišného světla. Dokonce možná tam, kde si nezaslouží žádné velké slávy.

RD2

Mladý pár se nachází přesně ve středu čtvercového snímku fotografovaného Rolleiflexem. Autor zámerně vytvořil dojem „záběr přes rameno“. Sedí v kavárně, v druhé řadě. Výsledný obrázek vychází v legendárním plátku LIFE, jakou součást příběhu o Paříži – o Paříži plné lásky. U fotografie není uvedeno jméno autora. Nikdo z redakce nebere tento snímek vážně. Dokonce sám Doisneau má k fotografii ambivalentní vztah. „Je povrchní, lehce prodejný, une image pute, kurevský snímek,“ říká o něm a dodává, že nejde o žádný fotografický výkon.

Jenomže lidem se fotografie líbí. A právě díky tomu se stává tolik slavnou. Doisneau obdrží stovky dopisů chválících jeho tvorbu, mezi nimi ale také jeden, který rozpoutá boj o pravdu. Roku 1988 se ozvali Denise a Jean-Louis Laverneovi. Nárokovali si 160 000 marek na ušlé tantiémy. Šlo o mezinárodně ostře sledovaný proces, během kterého Robert Doisneau přiznal, že jde o zinscenovaný snímek, ve kterém vystupují najatí herci.  Denise a Jean-Louis z tohoto sporu vyšli naprázdno. Stejně tak jako Jacques Cartaud a bývalá herečka Francoise Bornet. Ti se přihlásili také o odškodnění a soudili se o 100 000 franků. Tvrdili, že na snímku jsou vyobrazeni oni, nikoli Laverneovi. Soud opět požadavek zamítl. Doisneau se totiž vždy bránil tím, že dámy o fotografii požádal a rovnou jim přiměřeně zaplatil.

Polibek před radnicí je sice scénou ztvárněnou pomocí najatých herců, to ale nemění nic na tom, že se fotografie letmého objetí a polibku stala ikonou Paříže. Stejně tak se navždy stal výstižnou metaforou poválečného životního pocitu. To je důvod, proč vlastně přinesl autorovi nejen slávu a peníze.

 

RD3  RD5

RD6RD4

Autor fotografií: Robert Doisneau

Žádné komentáře

Leave a Comment

    Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>