Každý, kdo fotografii studuje, navštěvuje kurzy, nebo je samouk, by neměl v rámci své tvorby hledět jen na současné fotografické umění. V dobách, kdy se fotografovalo pouze analogovou cestou se prvně začala objevovat témata jako klasické zátiší, autoportréty a dokument. Pravidla dnešní fototvorby, které vlastně určují, jak má vypadat správná kompozice, jak vytvořit ono krásno, vycházejí z historie, z dob, kdy se jednotlivé fotografické disciplíny prvně objevovaly.

Když byla fotografie ještě ve své kolébce (první polovina 19.století), vytvářeli umělci a vědci snímky pouze informačního charakteru. Jednalo se o pohledy na nepohyblivé předměty, protože ještě nebylo možné docílit těch nejkratších expozičních časů, jaké známe dnes. Jistěže umělec díky svému výtvarnému cítění věděl, jak pracovat s kompozicí a světlem, ale ještě v té době ve fotografii nedocházelo k experimentům, které byly pro rozvoj fotografie v následujícím století tolik klíčové. Přinášíme vám tedy výběr třinácti fotografií, které jsou těmi nejslavnějšími, ale také nejdůležitějšími. Inspirovaly mnoho fotografů, kteří dnes dosahují toho nejvetšího uznání a pousouvají dál tvorbu nejednoho amatéra či profesionála. A co se týče výčtu toho nejlepšího ze současnosti, tak o tom zase příště.

NICÉPHORE NIÉPCE - POHLED Z PRACOVNY

1. NICÉPHORE NIÉPCE – POHLED Z PRACOVNY (1827)

Historicky první ustálený obraz z fotoaparátu camera obscura. Exponován byl 8 hodin, což můžeme sledovat na stínech, které vytvářelo slunce během dne.  Sledujeme-li obrázek z levé strany, vidíme nejprve pekárnu, holubník a nakonec střechu stodoly. Tehdy byly ale fotografie zrcadlově obrácené! Tento pohled je z okna autorovy pracovny. Joseph Nicéphore Niépce byl prvním, kdo vlastně vynalezl způsob, jak camerou obscurou tvořit opravdové fotografie. Nebyl ale tím, kdo si vynález nechal patentovat a místo něj tak učinil Louis Daguerre v roce 1839.

bayard_noye_

2. HIPPOLYTE BAYARD – PORTRÉT SEBE SAMA JAKO UTOPENÉHO (1840)

Hippolyte Bayard byl takovým Járou Cimrmanem fotografie. Stále se snažil přijít s něčím novým, ale vždy ho někdo předběhl. Toužil po velké slávě, což ho přivádělo k šílenství. Byl nešťastný, což právě dokazuje tento jeho snímek. Snažil se na něm vyjádřit to, jak se cití. Vyfotografoval se jako utonutý. A co je právě zajímavého na tomto snímku a proč ho učinil tolik slavným? Jednalo se totiž o úplně první autoportrét!

 KARL BLOSSFELDT - KAPRADÍ

3. KARL BLOSSFELDT – KAPRADÍ (1900)

Sochař a kreslíř svou zálibu v tvarech jistě nepotlačoval ani ve fotografii. Jeho herbář z temné komory obsahuje přes 6000 snímků. Všechny byly fotografovány při denním světle a neutrálním pozadí a jednalo se čistě o studii květin, která měla svůj řád a styl. Herbář byl celý černobílý, technický, čistý. Říká se o něm, že je nechtěným způsobem surrealistický.

MAN RAY - NOIRE ET BLANCHE

4. MAN RAY – NOIRE ET BLANCHE (1926)

Kiki s maskou je snad nejznámější fotografií Man Raye. Ten se věnoval fotografování experimentálních portrétů a udělal jich velkou řádku. On sám tuto fotografii považoval za jádro své tvorby 20. a počátku 30. let. O tomto dílu mnoho nevíme, protože své práce rozhodně rozvláčně nekomentoval.

ANDRÉE KERTÉSZ - MEUDON

5. ANDRÉE KERTÉSZ – MEUDON (1926)

Jedná se především o celou sérii fotografií ulice a její pozice. Z této řady se dochovaly tři negativy. Kertész dokumentoval předměstí jihozápadní Paříže. Na fotografii z Meudonu vidíme viadukt, přes který přejíždí vlak a několik lidí. Nabízí se nám nespočet možných významů tohoto snímku. Do jakého kontextu vlastně zapadá? Kam jdou lidé a co jsou vlastně zač?

 ROBERT CAPA - ŠPANĚLSKÝ LOAJALISTA

6. ROBERT CAPA – ŠPANĚLSKÝ LOAJALISTA (1936)

Tento snímek byl symbolem milionů smrtí způsobených válkou a násilím. Dlouho nenesl žádný název, protože se vlastně ani nevědělo, kdo je onen voják na fotografii. Dnes už ale víme, že šlo o Federica Borrel Garcíu. Bylo mu 24 let a pocházel ze španělského Alcoy. Zemřel 5.září 1936 na frontě Córdoba u Cerro Muriano. Snímek vyvolal řadu pochybností o jeho autentičnosti a s nimi i mnoho diskuzí. „Proti“ převažuje ale mnoho „pro“, které potvrzují, že snímek není inscenovaný. To potvrzuje i O’Dowd Gallagher, který byl v inkriminovanou dobu přímo s Capou.

DOROTHEA LANGE - MIGRANT MOTHER, NIPOMO, CALIFORNIA

7. DOROTHEA LANGE – MIGRANT MOTHER, NIPOMO, CALIFORNIA (1936)

Amerikou tou dobou zrovna zmítala krize. Burzovní krach, hospodářská krize a katastrofální sucha. Florence Thompson byla 32letá vdaná žena, která bez jistoty trvalého bydliště přetrvávala se svými sedmi dětmi v táboře pro sběrače hrachu Nipomo. Dorothea Lange zveřejnila celou sérii fotografií zachycujících život migrující matky a jejích dětí. Ty byly důležité pro vývoj dokumentární fotografie, která poukazuje právě na problematiky našeho světa. Lange dokázala špičkově popsat ono utrpení a emoce, které doprovázejí lidské životy.

HORST P. HORST - MAIN-BOCHER CORSET

8. HORST P. HORST – MAIN-BOCHER CORSET (1939)

Norbert Bolze o tomto snímku řekl, že jde o „Velkou tichou fotografii“. Je jednoduchá, čistá a přesto tolik výrazná a dokonalá. Horst ji pořídil v pařížském studiu časopisu Vogue. Dodnes představuje krásu, souměrnost, napětí, erotiku i pokoru, provokaci i eleganci. Snímek na své tajemnosti a půvabu získává především díky dramatickému ateliérovému osvětlení.

ALFRED EISENSTAEDT - DEN VÍTĚZSTVÍ

9. ALFRED EISENSTAEDT – DEN VÍTĚZSTVÍ (1945)

Alfredovi Eisenstaedtovi se podařilo bravurně zachytit krásu štěstí, radosti a oslavy konce války. Líbající se dvojice na obrázku nepůsobí na diváka tradičním dojmem, což je v takové situaci pochopitelné. Sledujte, jak on drží ji a v jaké poloze se nachází ona. Dvojice by mohla působit dramaticky, jenomže lidé kteří ji s úsměvy sledují nám dodávají pocit veselí, a že se žena polibku nebránila. Jde tedy o projev bujarosti.

ROBERT DOISNEAU - POLIBEK PŘED RADNICÍ

10. ROBERT DOISNEAU – POLIBEK PŘED RADNICÍ (1950)

Tento snímek byl dost dlouhou dobou jakousi ikonou Paříže, i přes diskuze a spory, které se kolem něj objevovaly. Byl něčím novým, co se týče tvorby Doisneau. Sice fotografoval především líbající se páry, tentokrát šel ale blíže. Možná právě proto, že šlo o najaté herce. Ostře sledovaný spor totiž vynesl pravdu nejenom o tomto snímku, ale také o mnoha dalších, u kterých sám Doisneau přiznal, že se na nich objevují osoby, kterým za pózování zaplatil.

DENNIS STOCK - JAMES DEAN NA TIME SQUARE

11. DENNIS STOCK – JAMES DEAN NA TIME SQUARE (1955)

Původně šlo o zakázku. Stock trávil čas s Deanem a fotografoval ho během jeho každodenních činností. Fotograf zde vděčí především kouzlu okamžiku a jeho autentičnosti. Déšť byl opravdový a sám Dean zde působí komicky a přitom elegantně a přitahujíc pozornost. To především díky velkému černému kabátu, svému výrazu a přikrčené póze. To vše měl na svědomí právě onen déšť. Jak by tedy fotografie vypadala, kdyby v tento okamžik nepršelo? Sledujte také bravůrnost komponování objektů v obrázku. James Dean pár měsíců po tomto fotgrafování zěmřel při autonehodě. Byl ve své době jedním z nejoblíbenějších amerických herců a idolem mnoha žen. Šlo o výraznou osobnost, která právě na tomto snímku hraje svou roli. Bez něj by možná nebyl tak dokonalým.

BERT STERN - MARYLIN'S LAST SITTING

12. BERT STERN – MARYLIN’S LAST SITTING (1962)

Také toto fotografování bylo tím posledním pro nejznámější americkou herečku Marilyn Monroe. Bert Stern byl tedy posledním, komu se poštěstilo ji vyfotografovat. To ale není jediné, co dělá tento snímek výjimečným. Zajímavé také je, že to bylo poprvé, co se Marilyn objevila na fotografiích uvolněná, hravá, bezprostřední a tolik blízká. Původně šlo časopisu Vogue o osmistránkovou oslavu hvězdy stříbrného plátna, což se nakonec změnilo v posmrtnou vzpomínku a vešlo do dějin jako Marilyn’s Last Sitting.

SANDY SKOGLUND - POMSTA ZLATÝCH RYBEK

13. SANDY SKOGLUND – POMSTA ZLATÝCH RYBEK (1981)

Jak můžete sami od prvního pohledu zaznamenat, tento snímek je konstruovaný. A to „od a až do z“. Sestavování kompozice byla obliba autorů především 80.let, ale je pravda, že ve 21.století se tento umělecký žánr opět vrací na scénu, ačkoliv v jiných provedeních. Inscenovaná fotografie je dnešními generacemi automaticky vnímána jako umění, ale před třiceti lety nebyly fotografie Skoglund (také například Cindy Sherman nebo Davida LaChapelleho) přirozeně vnímány, jako výtvarné dílo. Spíše byly společností řazeny mezi reklamní tvorbu, jejíž tvůrci nebyli v té době ještě tolik ceněni, jako je tomu dnes. Insenace Sandy Skoglund nesou v sobě určitě něco ze surreálna a rozhodně jsou inspirací mnoha fotografům, kteří mají zájem své fotografické schopnosti posouvat dále, než jen snažit se zachytit sílu okamžiku, jako pozorovatel.

Zdroje informací: Příběh fotografie – DANIELA MRÁZKOVÁ (Mladá fronta), Slavné fotografie/Historie skrytá za obrazy II – HANS-MICHAEL KOEZLE (Taschen), 50 Slavných fotografií – HANS-MICHAEL KOETZLE (Taschen).

 

 

Žádné komentáře

Leave a Comment

    Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>